Barokní hudba

Missa à 7, Cantiones, Requiem / Adam MICHNA Z OTRADOVIC (1600 - 1676)

Missa à 7, Cantiones, Requiem / Adam MICHNA Z OTRADOVIC (1600 - 1676)

...Právě dokonalá rytmická stavba, v sudých taktech trojdobý půdorys a v lichých taktech naopak dvoudobé členění, je pro Michnu tak typické. V tomto ohledu a v práci s barvou se Michna blíží deklamací a rytmikou svým předním italským vrstevníkům a má pro naši hudbu obdobný význam jako H. Schütz pro hudbu německou a C. Monteverdi pro italskou....

 

Cena: 249,00 Kč

Detaily položky
Dechové kvintety (Kvintet Es dur,op.88/2, Kvintet e moll,op.88/1, Kvintet D dur,op.91/9) / Antonín REJCHA (1770 - 1836)

Dechové kvintety (Kvintet Es dur,op.88/2, Kvintet e moll,op.88/1, Kvintet D dur,op.91/9) / Antonín REJCHA (1770 - 1836)

Dechové kvintety  zaujmají v Rejchově  tvorbě  velmi významné místo a  on  sám  si na  nich tak velmi zakládal.  Vydal je ve čtyřech cyklech po  šesti kvintetech. První sada, opus 88., do  níž  náleží  i  dva  z  kvintetů  na  této nahrávce, byla provedena roku  1818 v Paříži s nesmírným  ohlasem, který také přispěl k Rejchově profesuře na  pařížské  konzervatoři.  Jde o  opravdu  výjimečná  díla, která  jsou  významnou kapitolou v historii komorní  hudby.

 

Cena: 349,00 Kč

Detaily položky
Triové sonáty 1-3 ZWV 181 / Trio Sonatas 1-3 ZWV 181 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Triové sonáty 1-3 ZWV 181 / Trio Sonatas 1-3 ZWV 181 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Zelenkovy Triové sonáty ZWV 181 jsou pozoruhodným dílem a bezpochyby zcela právem ony zahájily rozsáhlou renesanci Zelenkova díla.

Mezi Zelenkovými instrumentálními díly zaujímá nejvýznamnější postavení 6 triových sonát ZWV 181 pro dva hoboje, fagot a basso continuo.Tyto sonáty, odpovídající dobovému typu čtyřvěté sonáty „da chiesa“, tvoří jeden z vrcholů Zelenkova kontrapunktického umění. Na rozdíl od tradičně pojímané sonáty posílil Zelenka úlohu fagotu, který z pouhého doprovodného nástroje povýšil na samostatný melodický hlas, kladoucí velké nároky na virtuozitu interpreta.

 

Jan Dismas Zelenka byl současníkem Bacha, Händla, Vivaldiho a dalších mistrů evropského hudebního baroka. Narozdíl od těchto skladatelů bylo však Zelenkovo jméno udržováno v dějinách hudby dlouhou dobu spíše tradicí než skutečným poznáním skladatelovy tvorby. Teprve v druhé polovině 20. století nastalo v širokém mezinárodním měřítku zno¬vuobjevování Zelenkova díla a jeho hodnocení. Na jeho základě můžeme dnes Zelenku srovnávat s předními skladateli jeho doby. 
Jan Dismas Zelenka se narodil r. 1679 jako syn varhaníka a učitele v Louňovicích pod Blaníkem. Studoval s největší pravděpodobností u je¬zuitů v pražském Klementinu. Poté působil ve službách hudebně vzděla¬ného hraběte Hartiga, který byl proslulý jako velký milovník nejnovější italské hudby. Někdy v letech 1710 - 1711 odešel Zelenka do Drážďan, kde zůstal (s výjimkou pobytů ve Vídni a v Praze) až do konce svého života. V Drážďanech - sídelním městě saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta 1. - se právě v té době vytvářelo důležité kulturní stře¬disko, v němž hudba hrála významnou roli. Postupně se zde sešli skladatelé a hudebníci zvučných jmen jako byli např. J. D. Heinichen, G. Pisendel, A. Lotti, C. H. Graun, F. M. Veracini a J. A. Hasse. J. D. Zelenka od počátku usiloval prohloubit si své vzdělání cestou do Francie a Itálie. Při vyřizování své žádosti u saského dvora však nebyl příliš úspěšný. Jeho žádost byla zpočátku zamítnuta a teprve v letech 1716 - 1719 směl doprovázet korunního prince na cestě do Vídně a snad i do Itálie. Pobytu ve Vídni využil Zelenka ke studiu u císařského dvorního kapelníka a teoretika J. J. Fuxe. Po návratu do Drážďan sehrál Zelenka nezastupitelnou roli v oblasti katolické chrámové hudby. Přesto se mu nepodařilo za celou dobu svého drážďanského působení zaujmout také odpovídající postavení. Nastoupil jako kontrabasista v drážďanské dvorní kapele, a ačkoli dlouhá léta zastupoval nemocného kapelníka Heinichena, nepodařilo se mu po jeho smrti (r. 1729) získat oficiálně kapelnické místo. Na tento post byl r. 1733 jmenován v Itálii vyškolený renomovaný skladatel J. A. Hasse, který lépe vyhovoval vkusu drážďanského dvora. V r. 1723 navštívil Zelenka Prahu. Pražští jezuité si u něho objednali hudbu ke hře "Sub olea pacis et ralma virtutis" určené pro pražskou korunovaci císaře Karla VI. Skladatel sám kompozici před císařským dvorem dirigoval. Tato událost znamenala pro něho vrchol společenského uznání. V Drážďanech se však Zelenkovi nedostalo žádných zvláštních poct. Poslední desetiletí svého života strávil v ústraní. V té době vzniklo už jen několik děl, tato však patří k vrcholům skladatelovy tvorby. Jan Dismas Zelenka zemřel 23. prosince 1745. 
Zelenka byl autorem především chrámové hudby, což vyplývalo z jeho povinností zastupujícího kapelníka. Komponoval mše, rekviem, žalmy, Magnificat, hymny, antifony,litanie, Te Deum, lamentace, responsoria, Miserere, kantáty a oratoria pro Svatý týden aj. Oproti asi 150 chrámovým skladbám jsou světské skladby svým počtem jen nepatrným zlomkem tvorby. Tvoří jej několik vokálních děl a instrumentální skladby (5 Capriccií, Concerto, Hipocondrie, Ouverturo, Symphonie, triové sonáty). 
Mezi instrumentálními díly zaujímá nejvýznamnější postavení 6 trio¬vých sonát ZWV 181 pro dva hoboje (event. housle a hoboj), fagot a basso continuo. Tyto sonáty, odpovídající dobovému typu čtyřvěté sonáty "da chiesa", tvoří jeden z vrcholů Zelenkova kontrapunktického umění. Naroz¬díl od tradičně pojímané triové sonáty posílil Zelenka úlohu fagotu, který z pouhého doprovodného nástroje povýšil na samostatný melodický hlas, kladoucí velké nároky na virtuozitu interpreta (zvláště v sonátách č. 4 - 6). 

 



Cena: 199,00 Kč

Detaily položky
Triové sonáty 4-6 ZWV 181 / Trios Sonatas 4-6 ZWV 181 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Triové sonáty 4-6 ZWV 181 / Trios Sonatas 4-6 ZWV 181 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Zelenkovy triové sonáty ZWV 181 pro dva hoboje (event. housle a hoboj), fagot a basso continuo jsou dílem velmi pozoruhodným a bezpochyby zcela právem právě ony zahájily rozsáhlou meziná¬rodní renezanci Zelenkova díla. Jejich novodobým objevitelem byl v padesátých letech našeho století Carnillo Schoenbaum, který je vy¬dal v edici Hortus Musicus (Barenreiter - Verlag) v letech 1954 - 1962. Poprvé nahrál tyto sonáty před více než dvaceti lety (v r. 1970) švýcar¬ský hobojista Heinz Hol1iger. Tato nahrávka, doplněná studií H. Hol¬ligera ,,(K)ein (Klein) - Meister des Barock", vzbudila v hudebním světě zaslouženou pozornost a vyvolala vlnu velkého zájmu o další Zelenkovu tvorbu. 
Triová sonáta pro dva melodické nástroje a basso continuo se stala centrální instrumentální formou v baroku. Vznikla počátkem 17. století a vykrystalizovala v díle A. Corelliho jako tzv. "sonata da chiesa" a "sonata da camera". Zelenka měl zajisté řadu možností po¬znat triové sonáty svých současníků. V době svého vídeňského po¬bytu a studia u J. J. Fuxe v letech 1716 - 1719 se seznámil také s triovými sonátami svého učitele. Tyto ho pravděpodobně zaujaly natolik, že čtyři z nich zařadil do své sbírky nazvané "Collectaneo¬rum musicorum libri quatuor", do níž si opisoval, nebo nechal opsat skladby některých autorů. 
Zelenkovy triové sonáty nejsou datovány (dříve byla v muzikologické literatuře uváděna leta 1715 - 1716), nyní je jejich vznik kladen až do let 1721 - 1722. Stejně jako Fuxovy sonáty take sonáty Zelenkovy jsou komponovány "con due bassi obligati". Tato praxe, v níž cem¬balo a basso hrají jednoduchý spodní hlas a violoncello s fagotem lehce figurovaný horní continuový hlas, byla již kolem r. 1700 poně¬kud zastaralá. To, že se Zelenka přidržel této praxe, lze snad vysvětlit právě vlivem Fuxovým. Zelenka však dovedl tuto kompoziční tech-niku ještě dále. Fagotu připsal vysoce virtuózní sólové partie a osa¬mostatnil nebo kombinoval basové hlasy ve smyslu koncertantního sóla a tutti (zvl. v sonátách 4 - 6). Vznikly tak de facto kompozice pro tři melodické hlasy a basso continuo, které můžeme zařadit pod pojem triové sonáty jen velmi rámcově. Úlohu fagotu zdůraznil sám Zelenka originálním titulem: "Sonate a due Hautbois et Basson con due bassi obligati", kde výslovně zdůraznil význam fagotu (bas¬son) vedle dvou hobojů. Samotný titul je pro barokní kompozici nety¬pický. Skladatelé v té době označovali své kompozice většinou jen obecně „a 2" (pro dva melodické nástroje), které mohly být obsazeny podle podmínek ansámblu nebo podle vkusu interpretů a posluchačů (hoboje, flétny, housle). 
S výjimkou sonáty č. 5 odpovídají Zelenkovy sonáty svou formou typu sonata da chiesa. Jsou čtyřvěté. "Na počátku stojí vážná, pomalá veta v 4/4 taktu s tečkovaným rytmem, na ni navazuje rozšířena rychlá fugovaná věta stejně tak v 4/4 taktu a na třetím místě následuje po-měrně rychlá, výrazná věta v třídobém metru, často akcentovaná sledy disonantních průtahů plných napětí a jejich rozvedením. Konečně na posledním místě je živa vzletná homofonní taneční věta ve dvou- nebo třídobém taktu, často s výrazným hlavním tématem a naznačenou ron¬dovou formou" (W. S. Newman). Od takto koncipovaných sonát se vý¬razně odlišuje sonáta č. 5, která je třívětá a stylisticky odpovídá typu italského concerta grossa s charakteristickým střídáním tutti a sóla. 
Pro Zelenkovy sonáty je příznačná častá chromatika, rychlý har¬monický rytmus, disonance, skoky v melodické linii (často ve fagotu) a typické mollové tóniny. Svou hloubkou výrazu a kontrapunktickým mistrovstvím patří bezesporu nejen k tomu nejlepšímu, co Zelenka za svůj život zkomponoval, ale i k nejlepším skladbám svého druhu, do¬chovaným z období vrcholného baroka. 

Cena: 199,00 Kč

Detaily položky
Triové sonáty ZWV 181/1-6 / Trio Sonatas ZWV 181/1-6 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Triové sonáty ZWV 181/1-6 / Trio Sonatas ZWV 181/1-6 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Podrobnosti viz MK 0008 (1-3), MK 0009 (4-6) 

Total time 105:55

Cena: 349,00 Kč

Detaily položky
MISSA SANCTISSIMAE TRINITATIS A MOLL, ZWV 17 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

MISSA SANCTISSIMAE TRINITATIS A MOLL, ZWV 17 / Jan Dismas ZELENKA (1679 - 1745)

Český barokní skladatel Jan Dismas Zelenka působil většinu svého tvůrčího života v Drážďanech. Společenského zenitu v rámci drážďanského hudebního života dosáhl Zelenka ve 20. letech 18. století, kdy zastupoval dvorního kapelníka Johanna Davida Heinichena. V té době řídil Zelenka veškerou chrámovou hudbu a k jeho povinnostem patřilo i její komponování. Missa Sanctissimae Trinitatis byla dokončena v roce 1736. Vznikla jako první z pěti vrcholných mešních kompozic , které Zelenka komponoval v posledním desetiletí svého života. 
Všechny Zelenkovy vrcholné kompozice byly ovlivněny moderními druhy světské tehdejší doby – koncertem a operou. Jejich styl označujeme jako smíšený chrámový styl. Ten uchovává sice staré techniky chrámové hudby - motetový způsob kompozice a fugu, zároveň je však kombinuje s moderními technikami instrumentálního koncertu a operní árie. Vznikly tak rozsáhlé velkolepě koncipované kompozice, u nichž bychom předpokládali, že autor použije také adekvátně velký provozovací aparát. Opak je pravdou. Zelenka nepoužil ve svých vrcholných mších např. žesťové nástroje, které dodávaly lesku jeho dřívějším skladbám, ale uchýlil se k nápadně malému obsazení, které ostře kontrastuje s velkou formou. Vedle vokálních hlasů použil dvoje housle, dva hoboje, violu a basso continuo, ve mši Sanctissimae Trinitatis ještě dvě sólové flétny a chalumeau. (z bukletu) 

Cena: 269,00 Kč

Detaily položky
SEI SONATE A DUE VIOLONCELLI E BASSO (Šest sonát pro dvě violoncella a bas / SIX SONATAS for Two Cellos and Bass) / Josef MYSLIVEČEK (1737 - 1781)

SEI SONATE A DUE VIOLONCELLI E BASSO (Šest sonát pro dvě violoncella a bas / SIX SONATAS for Two Cellos and Bass) / Josef MYSLIVEČEK (1737 - 1781)

Josef Mysliveček byl ve své době oceňován především jako operní skladatel (Bellerofonte, Olympiade, Nitteti, Ipermestra...). Jeho úspěchy a popularita byly celá sedmdesátá léta 18. století značné. Přátelství s Wolfgangem Amadeem Mozartem je pak dalším významným kamínkem v mozaice, která tvoří Myslivečkovu osobnost a kompoziční směřování. 
Šest sonát pro dvě violoncella a bas (v naší nahrávce je basový part realizován kontrabasem a cembalem) je v Myslivečkově tvorbě ojedinělým souborem skladeb. Pokud je známo, autor běžně nekomponoval pro takovéto obsazení a jedná se zřejmě o příležitostné dílo na konkrétní objednávku. Skladatel napsal sice violoncellový koncert, v jeho komorní tvorbě je však kombinace dvou violoncell neobvyklá. Sonáty uložené v Českém muzeu hudby v Praze, kde je objevil a v život uvedl violoncellista Jan Širc, pocházejí z archivu hraběte Latoura na zámku Radenín. Jako přibližný rok vzniku je uveden letopočet 1780. Domníváme se však, že kompozice mohly vzniknout už v letech sedmdesátých. Jakoby se v těchto Myslivečkových sonátách projevily postupy barokní, rokokové i momenty předznamenávající klasicismus. 

Cena: 249,00 Kč

Detaily položky
Komorní hudba pro klavír / Chamber Music for Piano / Jan Ladislav DUSÍK (DUSSEK) (1760 - 1812)

Komorní hudba pro klavír / Chamber Music for Piano / Jan Ladislav DUSÍK (DUSSEK) (1760 - 1812)

 

Dusík zanechal početné dílo, v němž převažují skladby pro sólový klavír, klavírní koncerty a komorní skladby s klavírem. Jejich úroveň je velmi rozdílná. Vedle skladeb nevymykajících se dobové konvenci, působících někdy až nezávazně salonním dojmem, stojí díla vzhledem k době svého vzniku zcela nekonvenční. 
Dusíkův styl je značně svébytný. Klavírní sazba progresivních Dusíkových skladeb je bohatší a znělejší, než v dílech většiny současníků, klade ovšem i větší technické nároky. Dusík byl ovlivněn zvukem mechaniky anglických nástrojů, které poznal během svého působení v Londýně. Možná jako první dokázal docenit jejich přednosti a ve své tvorbě využít do té doby neznámé zvukové možnosti. Dusík byl první, kdo předepisoval způsob použití pedálů a údajně též poprvé postavil klavír na pódiu dnešním způsobem, tedy tak, aby maximum zvuku směřovalo do sálu. 
Nejzajímavějšími složkami Dusíkova stylu jsou harmonie a rytmus. Dusík ve svých avantgardních dílech používá chromatické postupy a modulace v jeho době jen těžko vysvětlitelné a působící neotřele ještě dnes po zkušenosti rozkladu tonálního řádu. Pro rytmické členění je charakteristické časté používání nejrůznějších druhů synkop. To jde někdy tak daleko, že se v určitých okamžicích ztrácí vědomí těžké doby, což autor většinou spojuje se stupňováním dramatického výrazu. 

 

Cena: 199,00 Kč

Detaily položky
Dechové kvintety / Wind Quintets Opus 100 / Antonín REJCHA (1770 - 1836)

Dechové kvintety / Wind Quintets Opus 100 / Antonín REJCHA (1770 - 1836)

Dechový kvintet e moll op.100 č.4 zahajuje zpěvný pomalý úvod plynule pokračující energickým sonátovým allegrem, s příznačně pestrým souborem témat a neméně pestrým harmonickým pohybem. 2. věta je cyklus melodicky i výrazově překrásných variací na zpěvné téma v A dur. Následující rychlý menuet má spíše charakter scherza. Finální věta je vystavěna v sonátové formě kombinované s rondem a přináší opět celý svazek melodicky nápaditých témat v brilantní komormí sazbě. 
Dechový kvintet B dur, op.100, č.6, poslední Rejchovo dílo tohoto druhu, je po kompoziční stránce jedním z nejdokonalejších a také nejosobitějších. Mezi pomalým úvodem a vlastním sonátovým allegrem 1. věty je dosažena poměrně vysoká úroveň kontrastu v tempu i výrazu. Pomalá věta je naopak ve své zpěvnosti a vyrovnanosti výsostně mozartovská. Na ni navazuje rychlý, scherzový Menuet, v němž Rejcha umně rozvíjí stručný, úsečný "beethovenovský" motiv. Zvláštností finální věty je pomalý úvod před hlavní allegrovou částí - u Rejchy sice nejde o jediný případ pomalého úvodu ve finální větě, ovšem i tak je to postup dosti netradiční. Několikanásobná připomínka pomalého úvodu v průběhu finální věty znamenitě vylehčí její formu. 

 

Cena: 199,00 Kč

Detaily položky
Komorní hudba / Chamber Music / Antonín REJCHA (1776 - 1836)

Komorní hudba / Chamber Music / Antonín REJCHA (1776 - 1836)

Tvorbě pro sólový klavír se Rejcha věnoval především v době svého vídeňského působení. Klavírní sonáta Es dur, op.43 vznikla právě v tomto období, v roce 1804. Je na ní patrný vliv vídeňského klasicismu, a to především Haydnův, ale i Beethovenův. Zároveň se zde však Rejcha projevuje jako zralý mistr, který usiluje o individulní projev. 
Mimořádného významu dosáhl Rejcha svojí tvorbou pro dechové nástroje. Věnoval se jí sice již dříve, ale k největší dokonalosti dospěl v pařížském období. Dechové nástroje, zvlášť dřevěné, prožívaly ve Francii 1. poloviny 19. století období velkého rozkvětu. Většina z nich prošla právě v této době podstatnými konstrukčními změnami, které změnily jejich zvuk i technické možnosti. Experimentování tehdejších francouzských nástrojářů našlo obdobu v Rejchově díle. Napsal velké množství skladeb pro různé, často i netypické obsazení těchto nástrojů. Dechové kvintety jsou pak jeho vrcholnými díly a jsou považovány za první svého druhu. Celkem vydal tiskem čtyři svazky dechových kvintet. Kvintet Es dur, op.100, č.3 pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot pochází ze třetí sbírky, která vyšla v Paříži v roce 1819. 
Příkladem Rejchovy tvorby pro neobvyklé nástrojové kombinace je jeho Grand quatuor concertant Es dur, op.104 klavír, flétnu, fagot a violoncello. Tiskem vyšel v Paříži roku 1824. Je psán s velkým smyslem pro vytěžení všech technických i výrazových možností nástrojů. Rejcha zde uplatňuje svoji novátorskou skladebnou a instrumentační nauku a i celkovým výrazem se již pohybuje zcela na půdě hudebního romantismu 

 

Cena: 199,00 Kč

Detaily položky
Další stránka výběru